Workshop „Tchajwanská literatura v mezinárodním kontextu“
Místo konání: FF UK, Praha – Hybernská 3, místnost č. 303
Datum konání: 12. 5. 2025
Organizátoři a spoluorganizátoři akce: Národní muzeum tchajwanské literatury, Nakladatelství Mi:Lu Publishing a Ústav české literatury a komparatistiky FF UK
Národní muzeum tchajwanské literatury a nakladatelství Mi:Lu Publishing ve spolupráci s Ústavem české literatury a komparatistiky zvou k účasti na workshopu na téma současných literárních témat a nových trendů za účasti tchajwanských spisovatelů. Workshop proběhne na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a bude zahrnovat dva diskuzní panely: Panel se spisovatelem Chi Ta-weiem (Ťi Ta-wej 紀大偉) a Panel se spisovatelem Tong Wei-gerem (Tchung Wej-ke 童偉格) (autoři budou hovořit anglicky, na vyžádání bude zajištěn i překlad z čínštiny do češtiny). Každý z panelů uvede příspěvek jednoho ze spisovatelů a krátký exkurz do tchajwanské literatury, následně bude dán prostor příspěvkům přihlášených účastníků. Do následné diskuze se mohou zapojit všichni zájemci o diskuzi. Panely se nebudou časově překrývat. Dopolední a odpolední panel od sebe oddělí polední pauza. Předpokládaný začátek akce je v 9 hodin. Cílem workshopu je rozšířit povědomí o tchajwanské literatuře, nalézt možnosti srovnání mezi evropskou a mimoevropskou literaturou, pohovořit o současných světových literárních tématech a trendech a nahlédnout literární dílo a proces psaní přímo pohledem spisovatelů.
Tematické zaměření panelů zohledňuje literární zaměření obou autorů, nevylučuje však příspěvky nad rámec těchto témat:
Panel se spisovatelem Chi Ta-weiem: posthumanismus, queer, sci-fi, utopie, dystopie.
Panel se spisovatelem Tong Wei-gerem: Vyprávění a svědectví – vztah mezi vyprávěním a historií, mezi literaturou a pamětí, mezi promluvou a přežitím.
Přednesení příspěvku není podmínkou účasti na workshopu.
Na každý příspěvek bude vyhrazeno 15-20 minut. Název příspěvku s krátkým abstraktem je možné spolu s přihláškou zasílat do 19. dubna 2025 na adresu: editor@milupublishing.com.
O autorech a jejich knihách dostupných v českém překladu
Tong Wei-ger (Tchung Wej-ke 童偉格)
Se narodil v roce 1977 ve Wan-li na severu Tchaj-wanu. Je autorem povídek, románů, esejů i divadelních her. V jeho knihách s lehkým nádechem magického realismu ožívají rodinné příběhy, zapomenutá místa, místní zvyky a víra, bohové i mrtví, minulá i současná traumata. Tong Wei-ger vystudoval Katedru cizích jazyků na Národní tchajwanské univerzitě (NTU) a magisterské a doktorské studium na Katedře divadelních studií na Národní umělecké univerzitě v Tchaj-peji (TNUA). Zde v současné době také přednáší.
Od roku 1999 postupně sbírá různá domácí literární ocenění včetně těch nejprestižnějších. Nejprve si získal pozornost svými povídkami „Já“, „V úkrytu“, „Stín“ a „Můj dědeček“. V roce 2010 mu bylo uděleno první místo v Literární ceně Tchaj-wanu v kategorii román za knihu Letní deště, a v roce 2024 Velká literární cena deníku United Daily za romány Letní deště a Labordova náhodná čísla. Román Letní deště byl v roce 2016 mezinárodním internetovým portálem pro čínsky psanou literaturu vybrán mezi 30 nejlepších románů z let 2001 až 2015.
Román Letní deště (Si-bej jü 西北雨, 2010) tematicky navazuje na předchozí Tong Wei-gerho tvorbu, kterou v českých překladech zastupují povídky „Můj dědeček“ (v originále Wang Kchao 王考, 2002, vyšla v antologii moderní tchajwanské prózy Vzpomínky a sny na obratníku Raka, 2021, s. 25–45) a „Zbohatnout“ (Fa-cchaj 發財, 2002, vyšla v časopise Plav, 9/2021, s. 20–23). Zabývá se rodinnými vztahy, tématem smrti, životem na okraji společnosti a zachycuje místní krajinu, tradiční kulturu a zvyky. Stylem vyprávění se však posouvá dál, bortí jeho linearitu i jasné oddělení postav. Vše jako by se nakonec dělo naráz a postavy se svým osudem prolínaly. Skutečnost zůstává zahalena mlhou, kterou se prodírá nejistá postava hlavního vypravěče. Čím nejistější vypravěč je, tím usilovněji se snaží podat svědectví o životě a smrti svých blízkých, o vině a vlastní nedostatečnosti, o traumatických ztrátách, a proto se ze všech sil pokouší udržet si své vzpomínky na to pěkné a prodrat se i do temné místnosti, v níž se uzavřela otcova mysl. Knihu tak lze číst mnoha způsoby: jako detektivku, jako psychologické drama i jako sled surreálných obrazů, do nichž jsou zhuštěny život a sny skutečných i smyšlených členů rodiny a v nichž s nádechem magického realismu ožívá místní krajina, zvyky a víra, bohové, duchové a mrtví. Hlavní hrdina v ní oživuje zesnulé přátele a blízké, aby si nakonec ani živí nebyli jisti svým životem, jako by i oni byli mrtví nebo žili v jakémsi snu.
Tong Wei-ger (Tchung Wej-ke 童偉格) se narodil v roce 1977 na severu Tchaj-wanu v oblasti Wan-li (Wan-li čchü 萬里區) sousedící s přístavním městem Keelung (Ťi-lung-š’ 基隆市) a spadající do aglomerace Nová Tchaj-pej (Sin-pej-š’ 新北市). Wan-li se od pobřeží ostře zvedá do hor Yangmingshan (Jang-ming-šan 陽明山), které představují korunu nad hlavním městem Tchaj-wanu Tchaj-pejí. Jedná se o region poznamenaný těžbou a jejím následným útlumem. V dětství Tongovi při důlním neštěstí zemřel otec a tato tragédie mu vnesla do života smrt, která se posléze stala jedním z hlavních témat jeho rané i současné tvorby.
Do tohoto prostředí nás postupně zavádí i děj Letních dešťů. Tong Wei-ger jednotlivá místa nepojmenovává, nechává jim obecné názvy jako velký přístav na severu, velkoměsto či horská vesnice. Čtenář si je však může spojit s městem Keelung, Tchaj-pejí či horskými usedlostmi v oblasti Wan-li. Jindy místům propůjčuje ironická jména jako v případě Ostrova Slavného boje (v originále Kuang-wu tao 光武島), v němž si lze představit jeden z ostrůvků souostroví Matsu (Ma-cu 馬祖列島). Děj je tak zároveň i ohlédnutím za historií a politikou s jistou dávkou ironie a černého humoru, které nejlépe vystihuje absurdita dění na Ostrově Slavného boje.
Pro autory, kteří na přelomu století začali popisovat tchajwanské reálie s nádechem magického realismu stejně jako Tong Wei-ger, se vžilo označení spisovatelé „nové literatury rodné půdy“ (sin siang-tchu wen-süe 新鄉土文學). Na rozdíl od „literatury rodné půdy“, která byla na vzestupu v sedmdesátých letech 20. století a kterou charakterizoval výrazný sociálněkritický náboj a příklon k realismu, se po roce 2000 vyprávění inspirovala tchajwanskou lidovou kulturou, zvyky a vírou a využívala modernistické a postmodernistické literární techniky, proud vědomí, magický realismus, dekonstrukci či metafikci. Z řad autorů stejné generace, jako je Tong Wei-ger, k tomuto literárnímu proudu patří mj. Wu Ming-yi (Wu Ming-i 吳明益) či Kan Yao-ming (Kan Jao-ming 甘耀明) (více viz např. ve výboru moderní tchajwanské prózy V cizí kůži, 2024).
Tong Wei-ger se tomuto škatulkujícímu označení brání. Není podle něj nic zvláštního, že se autoři v rané fázi své tvorby věnují reáliím, které dobře znají. Zachycení reality, ve které vyrůstali, se tak přirozeně stává námětem jejich psaní. Spojovat pak tuto tvorbu s předchozí „literaturou rodné půdy“ je podle něj zavádějící, neboť mezi nimi existuje více rozdílů než podobností.
Inspiraci pro něj představují spíše díla autorů, jako jsou Mario Vargas Llosa, Gabriel García Márquez, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, François Rabelais, Miguel de Cervantes, Anton Pavlovič Čechov, Albert Camus či John Maxwell Coetzee, z českých autorů pak Franz Kafka, Milan Kundera, Bohumil Hrabal či Ivan Klíma. Jeho poslední román Labordova náhodná čísla (La-po-te-š´ luan-šu 拉波德氏亂數, 2024), na kterém pracoval deset let, navíc opouští tchajwanské reálie a zabývá se vzpomínkami na evropský holocaust. Kniha, která opět zpracovává téma života a smrti a svědectví přeživších, se věnuje temným místům lidské historie. Tong Wei-ger se během let, kdy psal tento román, nevyhýbal ani traumatickým obdobím tchajwanských dějin. Spolu se spisovatelkou Hu Shu-wen (Chu Šu-wen 胡淑雯) sestavil řadu antologií povídek a následně esejů zabývajících se tématem bílého teroru na Tchaj-wanu. Tomuto tématu, které podle něj stále postrádá plnou reflexi, se plánuje do budoucna dále věnovat. Také v dění na Ostrově Slavného boje v románu Letní deště je možné spatřovat nejen obecnou nesmyslnost vojenského drilu a společenského systému, ale i zprávu o změnách, které charakterizují přesun vlády Čínské republiky po roce 1949 na Tchaj-wan. Přejmenování ostrova, noční zákaz vycházení, vojenská cvičení a pátravé světlo z vojenské základny připomínají nabubřelou a pro řadu obyvatel traumatizující politiku Kuomintangu (Národní strany), který na Tchaj-wanu čtyřicet let vládl za pomoci stanného práva, a naznačuje dozvuky vlivu, který tato politika na společnost měla. Jsou zároveň smutnou připomínkou, že se hrdinové knihy musí vyrovnávat nejen s neúprosnou realitou moderního způsobu života, ale i s historickou zátěží vztahů přes Tchajwanskou úžinu. Existenciální rozměr knihy tak neopomíná tchajwanské teď a tady, věnuje se prolínání tradičního a moderního světa ústředních postav a jejich očekávání vkládaných do rodinného života. Tato přání si sami protagonisté nesou už od narození i ve svých jménech. Zatímco jméno samotného vypravěče Si-feng 希逢 lze přeložit jako vzácné setkání, jméno jeho otce Feng-nian 豐年 znamená hojný rok.
Nejsou to ale jen lidé, kteří se snaží vymanit z pomyslného „vězení“ či „klece“, v nichž je uvěznily vnější okolnosti a očekávání druhých lidí. I samotný Král moře, bůh, jehož sošky lidé v přímořských oblastech uctívají, je rukojmím lidí, nucený neustále odpovídat na otázky a plnit jejich prosby, dokud neztratí svůj lesk a lidé ho nespálí. I jeho pohroužení v mlčení je nakonec dokladem toho, že „není kam jít“. Únik je uzavřením se do svého světa, do temné místnosti své mysli v případě otce, do plotem obehnané usedlosti v případě dědy a do náruče moře v případě praděda. Ženy tu pak zůstávají, aby se probíraly troskami rozdrcených životů.
Výjimečný zážitek ze čtení knihy je bezesporu dílem Tong Wei-gerho vypravěčského umění, které naposledy v roce 2024 ocenila odborná komise složená z literárních teoretiků a spisovatelů při udílení Velké literární ceny deníku United Daily. Jeho hutný, do vybraných momentů soustředěný styl vyprávění, který evokuje nejistou roli paměti a fragmentární, přeskakující a znovu a znovu se převíjející proces vzpomínání, dokáže jedinečným způsobem vystihnout atmosféru okamžiku a rozpoložení hlavních hrdinů a před očima vykreslit reálné i surreálné obrazy, které, ač rozdrobené do izolovaných scén, jsou mezi sebou provázané jemnými nitkami vztahů a v závěru najdou svou rovinu rozuzlení.
Chi Ta-wei (Ťi Ta-wej 紀大偉)
Chi Ta-wei se narodil v roce 1972 na Tchaj-wanu. Vystudoval na Katedře cizích jazyků a literatury na Národní tchajwanské univerzitě (NTU) a následně odešel do Spojených států amerických, kde získal doktorský titul z komparatistiky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA). V současné době přednáší na Tchaj-wanu na Národní univerzitě Chengchi a věnuje se výzkumu homosexuality a historie queer literatury
Novelu Membrány napsal Chi Ta-wei během jednoho měsíce v roce 1995. V té době studoval, a tak se potácel mezi psaním a učením. Úlevu si dopřával při sledování filmů Pedra Almodóvara a Atoma Egoyana, při čtení hororových komiksů Džundžiho Itóa a při poslechu hudby Nina Roty, Vangelise a Ute Lemper – a autorovi hororových komiksů Džundžimu Itóovi pak v novele vzdal hold postavou Tomie Itó. Volbou žánru sci-fi se pouštěl na tenký led. V době, kdy se na Tchaj-wanu cenila hlavně autenticita nature writing, nepatřilo sci-fi k preferovaným žánrům. Chi Ta-wei v něm však viděl vhodné médium k rozvinutí úvah nad problematikou genderu. Úmyslně proto zvolil ženy za hlavní postavy příběhu.
V témže roce Membrány získaly Literární cenu deníku United Daily a od 15. října 1995 do 1. ledna 1996 vycházely na pokračování v jeho literární příloze. V roce 1996 vyšly knižně.
Když při udílení ceny podpořil novelu tchajwanský režisér, scenárista a spisovatel Wu Nien-jen, napsal o ní: „Autor využívá žánr sci-fi, aby vám uprostřed příjemného čtenářského pocitu bezcitně zabodnul dýku do hrudi…“ Tato jeho slova dokonale vystihují pocit, který při čtení nabudete. Je to ona červená pilulka, kterou vám autor nenápadně vnutí a vy ji lehce spolknete. To, co nakonec z chráněného útočiště ve světě krásy, mládí a potěšení zůstane, je iluzorní kopie, stejně jako jste jí i vy, nevědomý komplic podílející se na zkáze světa.
Krátce před novelou Membrány Chi Ta-wei vydal knihu Svět smyslů (1995) – a Membrány na ni navazují. Obě knihy spojuje tematika queer literatury a tímto směrem, i když již mimo žánr sci-fi, se ubírají i jeho další díla Queer karneval (1997), Dobrou noc, Babylone: Sexualita, disent a politika internetové generace (1998) a Fetišismus (1998). V roce 2017 pak Chi Ta-wei publikoval odbornou publikaci Historie queer literatury: Objevení Tchaj-wanu.
Chi Ta-wei ve svých prózách spojuje téma genderu a sexuality s politikou. Posouvá tradiční rozdělení genderových kategorií k fluidní podobě sexuality, která nemůže být definována jen jako homo či hetero. Od žánru sci-fi a jejího subžánru kyberpunku se v pozdějších dílech vrací do městského prostředí Tchaj-wanu devadesátých let a sleduje postupnou proměnu tchajwanské státní mašinérie a probíhající ekonomickou a kulturní globalizaci. Profesorka Fran Martin přednášející na Melbournské univerzitě v předmluvě ke knize Fetišismus vyzdvihuje paralelu, kterou Chi Ta-wei načrtává mezi erotickým fetišem a oficiálními fetiši národa a kultury. Některé projevy patriotismu zase nacházejí svou paralelu v sadomasochistických praktikách. Reagují tak osoby vystavené násilí státní moci, která po nich zároveň požaduje nehynoucí lásku. Chi Ta-wei v povídkách ukazuje, že sexualita není odkázána jen do soukromé sféry, ale ve skutečnosti v různých podobách prostupuje veškerý prostor. Queering, který se v povídkách často odehrává na velmi „oficiálních“ místech, jakými jsou armáda, škola nebo pracoviště, podle prof. Martin ukazuje touhy ve zcela nové intenzitě. Postavy pak na závěr povídek často sahají k drobným projevům odporu.
Tyto prvky Chi Ta-weiovy prózy jsou patrné i v povídkách, kterými autor novelu Membrány doplnil. Nejenže se v nich opět rozostřuje hranice mezi člověkem a strojem, ale – jak je nejlépe patrné v sérii minipovídek Jedenáct skladeb pro perkuse – nalézáme v nich i sadomasochismus patriotismu a nečekaně intenzivní touhy, které postavy na závěr povídek jako v projevu odporu řeší získáním trofeje nějakého fetiše.
Novela Membrány svým tématem předběhla svou dobu, proto zůstává aktuální i v současném světě, v němž už neřešíme zda, ale spíše do jaké míry androidi, kyborgové, klony a replikanti zasáhnou do našeho života. Zároveň nám ale připomíná, jakými obavami žil svět v předvečer 21. století.
